Alenka v říši Facebooku  

Přečetla jsem knihu. Líbila se mi. Chtěla jsem o ní napsat. A pak mi to došlo. Když nás něco zaujme, potěší nebo překvapí napíšeme o tom blog nebo dáme příspěvek na Facebook. Proč ale prostě nejdeme s kamarády do putyky na jedno a nevyprávíme o tom jim? Nestačí, když koláč, který upečeme chutná manželovi, babičce, sousedce. Musíme ho ještě vyfotit a dát na FB či jinou sociální síť, aby ho mohl olajkovat a obdivovat celý svět? Proč to děláme? Je to potřeba sebeprezentace nebo pocit osamělosti a touha po pozornosti? Odpověď neznám, ale vím, co udělám já. Půjdu do skutečné hospody, za skutečnejma kámošema, kteří budou neskutečně rádi, že mě vidí a tak snesou i mé plky ohledně přečtených knih. A vy se nebojte, zase vám něco napíšu. Protože moje potřeba sebeprezentace je taky neskutečná😉