Říkalo se o něm, že spí v rakvi, jeho byt je kabinetem kuriozit, nemá rád kolem sebe nic živé ( když květy, tak umělé, když papoušek, tak vycpaný, když člověk, tak lebka ) a fascinují ho zrcadla. V roce 1968 byl ve výběru na Nobelovu cenu za literaturu a jeden z jeho románů chtěl zfilmovat Charlie Chaplin. Řeč je o pravděpodobně nejzáhadnějším českém spisovateli Ladislavu Fuksovi.
Byl to blázen a podivín nebo génius s citlivou duší? Na tyto otázky možná najdete odpověď v knize Příběh spalovače mrtvol od Jana Poláčka. První část knihy je beletrizovaná, v druhé, spíše biografické části autor ověřuje dostupné informace, hledá nová fakta a snaží se poskládat co nejpravdivější portrét tohoto spisovatele. Co dodat, snad jen báseň Ladislava Fukse:






Řekla mi cikánka,
řekla mi za minci,
že budu velký pán
a skončím v blázinci.

Letěly hodiny
v divokém úprku,
pánem jsem ubohým,
blázinec na krku.