Jak jste na tom byli Vy s povinnou četbou? Byli jste na tom stejně jako já, která celý čtenářský deník na střední škole "obšlehala" od svého otce? Díky Bohu navštěvoval stejnou střední školu...Ačkoli to bylo mojí třídní učitelce povědomé, prošlo to! On totiž můj táta měl i stejnou češtinářku jako já :).
Je s podivem, že dnešní děti mají téměř stejnou povinnou četbu jako mívali jejich rodiče, leckdy i prarodiče.
Nevím, nakolik je výchovné tady psát, že jsem se na svou dceru nezlobila, když dostala "kouli" z Babičky, každopádně ji dostala :-). Neměla jsem buňky na to, abych jí vysvětlovala každou druhou větu na každé stránce.
Možná by mohli páni češtináři přehodnotit seznamy povinné četby a trochu ji uzpůsobit dnešní době, nemyslíte?
Já jakožto jeden z žáků základní školy, jsme tohle musely číst v šesté třídě. Tyhle hlavolamy, které nikdo nechápal, jsme musely luštit pořád. Podle mě by se mohla udělat další verze takových knih jako tahle. Jen by byla více v češtině. Jelikož tomuhle nerozumí ani sama učitelka... ��
OdpovědětVymazatTak já si pamatuji, že na základce přečíst to, co nám bylo zadáno, mi problém nedělalo. Horší bylo, když jsem měla psát o čem že to bylo. To se mi nechtělo. Ale taky jsem si to usnadnila, měla jsem po taťkovi knihu Obsahy z děl českých spisovatelů. Stařičkou, takže nikdo nevěděl, odkud čerpám. Na střední jsem nechodila, jen na učňovskou školu. A protože knihkupeckou, měli jsme zvlášť předmět světová literatura. A v té jsme od profesorky měli pár knížek k přečtení zadaných. Psát obsahy jsme nemuseli. Ale občas jsme byli taženi s tím, že profesorka se ptala na knihu. Aby zjistila, zda jsme ji skutečně přečetli, ptala se na některé detaily, které jste opravdu mohli vědět pouze tehdy, když jste dílo přelouskali. Jedna spolužačka takto vyfasovala kuli, což pak nás ostatní vedlo k tomu, že jsme ty knihy četli.
OdpovědětVymazat